Z dobového tisku

Uvedený článek s oznámením o založení bzenecké jednoty byl publikován v roce 1882 v časopise Sokol (roč. 8, č. 7, str. 54).

Informace o založení Tělocvično-hasičské jednoty „Sokol“ v Bzenci

S čelem hrdým, srdcem jásajícím a vůlí pevnou vstupujeme bratři v junácký váš kruh! Vztyčili jsme prapor sokolský na půdě moravské s nezvratným úmyslem, věci sokolské i u nás nových sil, národu pak svému statných zastánců a bojovníků vychovávati. Již počátky naše byly požehnané. Sedm měsíců musili jsme čekati na schválení stanov jednoty naší, kteréž konečně nám došly, takže dne 11. dubna t. r. první ustavující řádná valná hromada odbývána, kterou zahájil starý veterán sokolský, neúnavný bratr Jan Rychman, stavitel. Podav krátkou zprávu o zařízení naší jednoty, vybídl všechny přítomné členy ku vytrvalosti a rázné činnosti, kteráž jedině nás ku vytknutému cíli přivésti může. Při volbě nato zvoleni: za starostu br. Jan Rychman – stavitel, za jeho náměstka br. J. Linhard – měšťan. Do výboru: br. J. Bubela, A. Jindra, F. Konečný, R. Römer, G. Sonevend, M. Sýkora a E. Ulbrecht. Za náhradníky: br. V. Dorner, P. Kučera, A. Přerovský a J. Žitný. Za revisory účtů: br. J. Kolúch a R. Novák. Do župního výboru: br. J. Rychman. Jelikož br. J. Rychman ve své zahradě svým nákladem tělocvičnu zřídil a nářadí patřičná sám opatřil, bylo ustanoveno zápisné na 20 kr. a měsíční příspěvek na 5 kr. Přijato, aby ve spolku zřízen byl i odbor hasičský, k němuž nově vypracovány a městské radě ku schválení předloženy byly stanovy. Dále sděleno, že Sokol pražský slaví dne 18. června památku dvacetiletého trvání svého a usneseno, aby i naše mladá jednota čtyřčlennou deputací se zúčastnila jak průvodu slavnostního, tak i veřejného cvičení, a sice ve spojení s bratrskou jednotou Vyškovskou. Dne 13. dubna sešel se v prvním sezení výbor a zvoleni za jednatele: br. Sonevend, za pokladníka: br. Römer, za domácího správce: br. Ulbrecht, za náčelníka br. Rychman. Cvičení započalo dne 15. dubna a ustanoveno na každé úterý, čtvrtek a sobotu o 7. hod. večer. Usneseno dále, správě naší národní školy nabídnouti naše místnosti i s nářadím bezplatně ku cvičení žactva, což od školy s díky přijato, takže dne 22. dubna s cvičením žactva započato.

Zdaru a rozkvětu mladé naší jednoty srdečné Na zdar!

Uvedený článek od jednatele bzenecké jednoty R. Kolúcha byl publikován v roce 1891 v časopise Sokol (roč. 17, č. 16, str. 235, 236).

První veřejné cvičení „Sokola“ bzeneckého

Den 30. srpna byl pro jednotu naši pravým sokolským svátkem. Konala totiž naše tělocvičná jednota své první veřejné cvičení. Každému účastníku utkví první toto vystoupení vzkříšené jednoty, která se jím dodělala ohromného mravního úspěchu, v paměti. Již z rána procházel hudební sbor městem. O 9. hod. ranní přibyla deputace Sokola z Malenovic. Odpoledne přibyly jednoty z Hodonína, Uh. Hradiště, Kroměříže a z Kyjova, pak hasičské sbory z Uh. Ostrohu a Vracova. Všem hostům vyšla jednota naše s hudbou vstříc. O 3. hod. odpolední odbyta zkouška v tělocvičně na prostná cvičení a kroužení s kužely. O 4. hodině seřazen průvod, který následovně sestaven byl: v čele průvodu za hudebním sborem nacházely se sbory hasičské z Uh. Ostrohu a Vracova, deputace jednoty malenovické, olomoucké, dále následovaly jednoty z Hodonína, Uh. Hradiště, Kyjova, Kroměříže a Bzence. Celkem bylo v průvodu zastoupeno 7 sokolských jednot se 104 členy. Při sestavování průvodu byly veškeré prapory sokolských jednot od dam kyticemi okrášleny. Průvod ubíral se Dolním náměstím, kolem zámku na Horní náměstí, kdež se konalo veřejné cvičení. Cvičiště bylo velmi krásně zařízeno a upraveno, stožáry s prapory dodávaly pohledu zvláštního. V čele cvičiště upravena slavobrána s odznaky zemí koruny České, kamž uloženy prapory jednot sokolských. Kolem cvičiště upravena tribuna a sedadla pro obecenstvo, kteráž byla až do posledního místečka obsazena. V Pozadí stály zástupy diváků. Znamenité počasí přispělo ovšem nemálo ku zvýšení nálady slavnostní a přilákalo z celého okolí mnoho obecenstva; bylo tu přítomno nejméně asi 3 000 diváků. Tím nabyla slavnost rázu velkolepého, neočekávaného. Za nedlouho nastoupilo 56 cvičenců z národní školy, jejíž místnosti za šatny propůjčeny, rejovitě do čtyřstupu a provedena cvičení prostná, cvičená při II. sletu všesokolském v Praze. Cvičení bylo s hudbou a provedeno bezvadně a bouře potlesku provázela každý oddíl; s úžasem sledovalo obecenstvo hbité a stejnoměrné pohyby cvičenců. Při cvičení velel okrskový náčelník bratr Frant. Ploskal z Hodonína. Hned po cvičeních prostných přikročeno na znamení trubkou ke cvičením družstev na nářadí. Na cvičišti nalézaly se 1 hrazda, 2 koně, 1 bradla, koza, kruhy a náčiní ku skoku do dálky a útokem. Cvičilo 7 družstev s jedním střídáním a to: jednota hodonínská (2 družstva) bradla a skok útokem, jednota hradišťská (1 družstvo) kruhy, jednota kyjovská (1 družstvo) koně na dél a hrazdu, jednota kroměřížská (1 družstvo) hrazdu a bradla, jednota bzenecká (2 družstva) hrazdu, bradla, koně na dél a na šíř. Všem cvičícím dostalo se pochvaly obecenstva. Na veškerém nářadí tužili se cvičenci, provádějíce ladné a přesné výkony. V družstvech zachováván vzorný pořádek. Po vystřídání nářadí nastoupilo družstvo cvičitelské z jednoty hodonínské, kyjovské, kroměřížské a bzenecké ku hrazdě, jež zvolivše si ponejvíce těžká, složitá cvičení, s uhlazeností dlouhým, svědomitým cvikem nabytou je prováděly. Hlučný potlesk obecenstva provázel každý výkon jednotlivce. Ku konci veřejného cvičení provedeno kroužení kužely dle valčíku „vlny dunajské“, což vyvolalo bouřit potlesku. Po cvičení opět se průvod seřadil a odebral se městem na „Nový svět“, kde uspořádán zahradní koncert a věneček taneční. Zábavní místnost zdobena podobiznami Tyršovou a Fügnerovou s případnými hesly. Před tancem přednesl br. Bedřich Přerovský proslov Jos. V. Sládka, pak zapěna hymna Sokolů, což všeobecně se líbilo. Celá slavnost velice se zdařila a zajisté všem účastníkům dlouho v paměti zůstane. Dlužno podotknouti, že z místních spolků nezúčastnil se ani jediný! Obzvláště jsme ve velké nepřízni u některých zdejších milostpánů. Ale žádné překážky, které stálou nepřízní Sokolu v cestu se kladou, nezarazí nás a my dovedeme s odvahou jako doposud čeliti protivníkům našim. Zajisté zvítězíme nad lidmi, kteří z národa jen těžiti dovedou. Proto volám: bratři drazí, tužte se a dokážete oněm národovcům, kteří snahy naše podceňují, že snahou poctivou, vlastenectvím ryzím a nikoli chlebíčkářstvím a tichošlapstvím národu se vychovávají v Sokole mužové odhodlaní a nepoddajné síly, že jen mezi Sokolstvem je pravé semeniště pro budoucí statné, mužné, svobodné občanstvo. Tímto cvičením dokázal Sokol bzenecký, že vůbec jest k žití schopen a vyvrátil veškeré ty jidášské řeči, že v místě našem jest jednota sokolská nemožnou. Tolik k našim poměrům. Velké zásluhy o zdar cvičení získal sobě bodrý a pilný cvičitel náš br. Šelbický, začež jemu vřelý dík. Na zdar!

R. Kolúch

Článek uveřejněn ve: Věstník Sokolské župy Komenského, ročník 1932, č. 6, str. 194 – 197

PADESÁT LET TĚLOCVIČNÉ JEDNOTY SOKOL VE BZENCI (1932)

V památném roce 100. výročí narozenin Dr. M. Tyrše připadá padesátiletí činnosti Sokola bzeneckého. Tato pro nás významná událost stala se pohnutkou, abychom stručně podali obraz dějin jednoty od jejich počátků až po nynější dobu.

Pisatel jest si vědom nesnadnosti úkolu zachytiti věrný obraz z prvních dob ustanovení jednoty, z kteréžto doby takřka není listinných památek v archivu sokolském, zvláště když též zprávy starých bratří jsou kusé a skrovné.

V roce 1882 kdy Tyrš připravil na památku 20. výročí trvání Sokola velkou slavnost, I. slet všesokolský, několik nadšenců (bratří Búbela, Drahokoupil a Rychman) ustavili 11. dubna tělocvično-hasičskou jednotu „Sokol“ v Bzenci, jak svědčí „Stanovy“ z r. 1882 zachované též s „Řádem hasičským pro odbor hasičský při těl. jednotě Sokol“. Listiny jsou podepsány Janem Rychmanem, starostou a Gustavem Sonevendem, jednatelem.

Poměry ve Bzenci nebyly z počátku příznivé novému hnutí a jen nadšením a obětavostí zakladatelů podařilo se udržovati zájem o věc sokolskou, které se dosud nedostávalo živné půdy. Venkovské město Bzenec bylo v té době stranou většího ruchu národního a místní veřejné mínění dosti zaostalé nerado přijímalo nové myšlenky. Tak si vysvětlíme, že mladé hnutí, jež soustředilo zpočátku až 40 cvičenců (cvičilo se na dvoře Rychmanově), brzy ochablo, zvláště po odchodu bratří Búbely a Drahokoupila. Členstvo hromadně přešlo, vlastně přemněnilo dosavadní tělocvično-hasičskou jednotu Sokol v odbor hasičský, který se zatím osamostatnil a velmi zmohutněl. Další léta jsou nejsmutnějším údobím Sokola bzeneckého, neboť jednota, nemajíc uvědomělého a činného členstva, vedena byla jen na papíře. Tato strnulost trvala až do roku 1887, z kteréžto doby čteme v knize zápisní v zápisu o valné schůzi 26. června 1887 slova: “Vzbuzuje se naděje k lepšímu obratu v jednotě, kteráž po více let jen živořila….“ Zápis podepsal Jan Rychman, náčelník, Robert Kolúch, jednatel. Avšak i léta další byla ještě nepříznivá rozvoji jednoty.

Teprve rok 1891 znamená skutečné oživení činnosti v jednotě bzenecké. Je to rok II. sletu všesokolského, konaného v rámci jubilejní výstavy v Praze. Na valnou schůzi jednoty roku 1891 v zasedací síni městské radnice pozván též br. Ploskal, náčelník Sokola v Hodoníně, který jak v zápise uvedeno, „dojemnou řečí povzbudil přítomné bratří k větší činnosti a nabádal členstvo k hojné účasti na II. všesokolském sletě v Praze“. Valnou schůzí tehdy zvoleni: L. Skála starostou, br. Dr. R. Polášek náčelníkem a br. Rob. Kolúch jednatelem.

Nastal obrat k lepšímu. V jednotě se horlivě cvičilo, konány přípravy do Prahy, členstva valem přibývalo. Cvičilo se nejvíce na volném prostranství, tenkráte na dvoře br. L. Skály, jenž ochotně zapůjčil jednotě železnou hrazdu, bradla a kruhy. Veliké zásluhy o povznesení ruchu v jednotě si získali někteří bratří cvičitelé, kteří přišli z jiných jednot do Bzence za svým povoláním. Na prvním místě třeba jmenovati br. Šelbického z Nových Benátek, který jako zkušený cvičitel získal si vážnost cvičícího členstva svou opravdovostí a ukázněností, v pravdě sokolskou. On prohluboval činnost v Sokole pravidelnými cvičeními, přednáškami a výlety do okolí, on pěstoval družnost sokolskou stykem s okolními jednotami.

Jemu hlavně náleží zásluha, že hnutí sokolské dobývalo si srdcí místního obyvatelstva a myšlenka sokolská zapouštěla pevné kořeny, sílila a mohutněla. Sokol stával se v místě důležitou složkou vzdělávací a osvětovou.

Druhého sletu všesokolského v Praze v červnu 1891 zúčastnilo se z jednoty bzenecké 11 členů v kroji s praporem, z nichž 5 cvičilo prostná, 2 v družstvech, 1 závodil.

Téhož roku 30. srpna jednota měla první své veřejné cvičení na prostranství před školou, kde jest nyní park. Cvičení se skvěle podařilo. Úspěch mravní i hmotný byl značný. Článek o prvním veřejném cvičení byl uveřejněn v časopise „Sokol“.

První úspěch na veřejnosti podněcoval k další práci národní. Hrána divadla, konány přednášky, výlety. Činnost neutuchala ani po odchodu br. Šelbického, neboť přicházeli noví osvědčení sokolští pracovníci: bratří cvičitelé Janský (z Chrudimi), Černý (z Plzně), Kalina (ze Sokola pražského).

Jako na počátku nepochopení a nepřízeň doby byly největší překážkou činnosti Sokola bzeneckého, tak v době pozdější kladly se v cestu dalšímu rozvoji jednoty překážky rázu technického. Byla to otázka tělocvičny, jež způsobovala mnohé trpké chvíle náčelníkovy a cvičícímu členstvu, zvláště v zimě.

Cvičilo se na různých místech: na dvoře br. L. Skály, v sále hostince „U zlatého hroznu“, ve sklepě p. Osyčky na Horním náměstí i na „Novém světě“. Ježto každé místo mělo určité nevýhody, záhy členstvo volalo po vlastní tělocvičně.

Sokol bzenecký již pevně stojící neopomněl též na šíření myšlenky sokolské, tj. na zakládání poboček v okolí. Tak konáno zdařilé veřejné cvičení v srpnu 1893 ve Vracově, kde ustanovena pobočka bzenecké jednoty. – Škoda, že pro nepřízeň poměrů brzy zanikla. U příležitosti veřejných cvičení nebo sokolských slavností v blízkém i vzdálenějším okolí vysílal zdejší Sokol své zástupce, nedbaje výloh s tím spojených. Tak dočteme se v zápise, že 12. března 1892 bylo vysláno poselstvo Sokola bzeneckého na jubilejní slavnost 25. výročí trvání Sokola vídeňského, jež byla vřele přijata, a při té příležitosti dámský odbor vídeňského Sokola daroval poselstvu krásnou červenobílou stuhu na prapor s věnováním.

V září 1894 konáno veřejné cvičení v Uh. Ostrohu, které bylo podnětem k pozdějšímu ustanovení tamější jednoty.

Pro stálé starosti se cvičebním sálem pomýšlelo se vážně na stavbu tělocvičny a na valné schůzi 28. října 1894 zvolen stavební odbor a na základ pro postavení tělocvičny složeno ihned 150 zl. Aby se získaly peníze, vydal výbor jednoty hned v listopadu 1894 leták s výzvou na místní obyvatelstvo a též do blízkého okolí, aby příznivci Sokola a vlastenci dary a hojným upisováním půjček umožnili výstavbu tělocvičny. V záhlaví letáku natištěn obraz příští tělocvičny. Leták podepsali tehdejší činovníci: br. Dr. R. Polášek, starosta, br. Rob. Kolúch, náčelník, br. Karel Janský, jednatel.

Na radu stavebního odboru zakoupen 25. března 1895 v Olšovské ulici dům č. 302 (nyní na tom místě dům br. Kouby) od Fr. Přerovského za 800 zl. jako stavební místo.

Na III. sletu všesokolském v Praze zastoupena byla jednota 5 členy, kteří cvičili prostná, kužele a skupiny, jeden z nich závodil (br. Janský).

Dary a půjčky na stavbu tělocvičny scházely se patrně liknavě, proto výbor Sokola dal v listopadu 1895 natisknout letáky, tenkráte s výzvou na širší veřejnost, aby půjčkou podpořila postavení první tělocvičny na Slovácku. Avšak ani tenkráte nesetkalo se jednání s náležitým úspěchem a pak se shledalo, že zakoupené stavební místo se pro účely sokolské příliš nehodí.

Cvičící členstvo muselo se při cvičení spokojiti v té době s malou a nevhodnou místností u stavitele Rychmana, z níž platilo nájemné.

Poměry se zatím valně změnily postavením budovy měšťanských škol ve Bzenci, kde jest prostorná tělocvična. Jednota zažádala za půjčení tělocvičny, čehož se jí dostalo.

Tím odpadla nejtíživější starost s brzkou výstavbou tělocvičny a stavební místo v Olšovské ulici na podzim 1898 prodáno za 1 007 zl.

Na rok 1898 připadlo 100. výročí narozenin Fr. Palackého. O místní oslavy zasloužila se nejvíce místní jednota.

Od roku 1895 stal se po několikeré změně trvalou spolkovou místností hostinec U Goldmanů.

Myšlenka na vlastní krov však neusnula nikdy. V roce 1899 základ pro zbudování vlastní tělocvičny byl již 1 100 zl. Toho roku měla jednota 82 členů, z nichž 56 bylo činných, 1 zakládající a 25 přispívajících.

Dámský odbor Sokola bzeneckého se ustanovil v dubnu 1904 a od té doby účastnily se naše ženy čile veškerého života sokolského v jednotě.

Poslední tři desetiletí činnosti jednoty jsou většině členstva známa: Jest patrný vzestup členstva, které soustavným tělocvikem, výchovou ducha a sokolským uvědomováním stává se důležitým činitelem pokrokovým, jenž se snaží o uplatnění snah sokolských v životě veřejném.

Světová válka mocně zasáhla do ústrojí jednoty, neboť zakusila často pronásledování, mnozí bratři padli, mnozí však vstoupili do legií, aby bojovali za svobodu vlasti.

Když nastal státní převrat a členstvo se vrátilo z vojny domů, tehdy v mocném sepětí sil osvobozeného národa došlo k významnému činu, k vybudování stánku Tyršova ve Bzenci, k zřízení vlastní sokolovny v r. 1921. Tím uskutečnil se dávný sen Sokola bzeneckého! Čest budiž všem členům, kteří jakýmkoliv způsobem se přičinili o zakoupení budovy, zřízení tělocvičného a divadelního sálu, kina, hřiště atd. Nemenší dík náleží pak těm, kteří darem, prací nebo peněžitou půjčkou umožnili vykonati záslužné dílo.

Od roku 1921 rozvíjí se tělocvičná, vzdělávací a zábavní činnost za podmínek neobyčejně příznivých, příliv členstva jest značný.

V letošním výročním roce má jednota 281 členů, z toho 168 mužů a 113 žen.

Nyní, kdy do dovršení padesátiletí činnosti jednoty bzenecké vzpomenuto bude sletem župy Komenského ve dnech 12. a 19. června 1932 ve Bzenci, lze si jen přáti, aby v dalším padesátiletí plnila jednota věrně své osvětové poslání v míře ještě hojnější, a tak aby se stala účastna zvelebení města Bzence.

Do další padesátky zdar!

Připomínka výročí 90 let T. J. Sokol Bzenec v roce 1972

V letošním roce vzpomíná T. J. Sokol ve Bzenci 90 let své činnosti. Byla založena v roce prvního sokolského sletu r. 1882, který Dr. Miroslav Tyrš se svými spolupracovníky připravil na památku 20. výročí trvání Sokola. Jeho pokroková a demokratická idea nadchla tenkrát mnohé české vlastence, a tak i ve Bzenci bratři Búbela, Drahokoupil a Rychman ustavili 11. dubna toho roku „Tělocvično-hasičskou jednotu Sokol ve Bzenci“, jak svědčí stanovy i s řádem hasičským pro hasičský odbor při tělocvičné jednotě Sokol.

Zájem o jednotu byl za tehdejších poměrů dosti dobrý, neboť na dvoře br. Rychmana cvičilo někdy až 40 členů. Po odchodu br. Drahokoupila a Búbely ze Bzence však zájem upadl a jednota byla pak vlastně vedena jen na papíře. Tato stagnace trvala do r. 1887, kdy se stal náčelníkem nadšený Robert Kolúch, obchodník se semeny.

Skutečný obrat k lepšímu nastal až v roce 1891, v roce II. sokolského sletu v Praze, konaném u příležitosti Jubilejní výstavy. Na valnou hromadu Sokola byl tehdy pozván br. Ploskal, náčelník Sokola v Hodoníně, který podle zápisu „dojemnou řečí povzbudil přítomné bratry k větší ještě činnosti a nabádal k hojné účasti na sletu pražském“. Na této valné hromadě konané v zasedací síni městské radnice byl zvolen starostou Sokola br. Leopold Skála, náčelníkem MUDr. Rudolf Polášek, jednatelem Robert Kolúch. Začalo se horlivě cvičit, členstva hojně přibývalo. Cvičívalo se nejvíce na volném prostranství, většinou na dvoře starosty Skály, výborové schůze byly konávány v místnostech obecního hostince. Kromě pravidelných cvičení byly konávány přednášky a vlastivědné výlety do okolí, byl pěstován čilý styk s jednotami okolními. Sokol se stal ve Bzenci významnou a důležitou složkou tělovýchovnou, vzdělávací i osvětovou. Do Prahy na II. slet se vypravilo 13 členů v kroji a s praporem, z nichž 5 cvičilo prostná, 2 v družstvech, 1 závodil. Toho roku dne 30. srpna měla jednota první veřejné cvičení na prostranství před školou na Horním náměstí. Cvičení se skvěle podařilo a podnítilo členstvo k další osvětové práci.

Cvičící členové nelibě nesli, že se musilo cvičit na dvoře, v hostinci nebo také ve sklepě. Proto na valné schůzi 28. října 1894 byl zvolen stavební odbor, na jehož popud byl v r. 1895 zakoupen dům č. p. 302 za 800 zlatých, který však za několik let jako malý a nevyhovující byl zase prodán za 1 007 zlatých. Od r. 1898 se cvičilo v tělocvičně nové měšťanské školy. Sokolský život se stával rok od roku rušnější a mnohotvárnější, členstva přibývalo, v dubnu r. 1904 byl ustaven dámský odbor. Bzenecká jednota se stala mateřskou jednotou Sokola ve Vracově, která byla založena v r. 1893 a v Uh. Ostrohu, která byla založena v r. 1896.

Za I. světové války byla sokolská činnost podlomena odchodem mnohých bratří na frontu, doma převzaly vedení sestry se stařešinou br. Rychmanem. Po skončení války se v nové republice dali všichni do nové nadšené práce. Značně přibylo členstva, byla chuť ke kulturní práci, takže školní tělocvična nestačila a divadelního sálu a jeviště nebylo. Proto na jaře r. 1921 zakoupen za 186 000 Kč starý pivovar, který neúnavnou obětavou prací a za finanční podpory všeho členstva byl v dnes neuvěřitelně krátké době upraven na sokolovnu, která na podzim téhož roku byla slavnostně odevzdána svému účelu. Jednota měla konečně vše, čeho si přála a co potřebovala: tělocvičný a divadelní sál, bylo zřízeno kino, letní cvičiště i restaurace s pěknou stinnou zahradou a kuželnou, kulturní a tělovýchovný život měl všechny možnosti k plnému rozvinutí.

A těchto možností také plně využil. Stovky mužů a žen, dorostu a žactva – poslední statistika před II. světovou válkou hovoří o 650 členech – nalézaly v sokolovně druhý domov a rozvíjeli zde své schopnosti tělesné i duševní v duchu nejpokrokovějších tradic našeho národa, prožívali zde chvíle, na které se nezapomíná, ať už to byly hodiny společného cvičení, akademií, veřejných cvičení, župního sletu r. 1932 či hodnotných přednášek, besed, divadelních představení a plesů. Jak nevzpomenout i na tu připravenost k obraně vlasti, jak se projevila v době mobilizace v r. 1938 i v době německé okupace. Němci dobře věděli, proč Sokol hned na počátku okupace zakázali a zrušili.

Sémě, které mělo tak hluboké a zdravé kořeny, však nebylo možné zničit a po osvobození naší vlasti v r. 1945 znovu ožilo a přihlásilo se k jejímu budování. Již na svém VIII. valném sjezdu 28. 10. 1947 se Sokol přihlásil bezvýhradně k socialismu a humanitě a tomuto programu chtěl poctivě a věrně sloužit. I ve Bzenci. Zde však byl v padesátých letech sloučen s TJ Slovan, který se věnoval jen kopané a sokolská tělocvična a hřiště u sokolovny se vyprázdnily, sokolský ruch ustal.

Po letech stagnace bzenecké tělovýchovy byl v roce 1969 T.J. Sokol znovu obnoven. TJ Slovan si ponechal kopanou, T.J. Sokol základní tělesnou výchovu a všechny sporty. Dnes má už T.J. Sokol na 300 členů, z toho 50 cvičících dospělých a přes 125 žactva, kteří po celý týden naplňují oba sály radostným ruchem. Kromě ZTV má jednota velmi úspěšný oddíl odbíjené, stolního tenisu, turistický a šachový. Zásluhou obětavého výboru za značného přispění OV ČTO byla provedena generální oprava střechy sokolovny, elektroinstalace, vymalovány oba sály, opraveny parkety, doplněno tělocvičné nářadí. Na letošní rok je plánována oprava vnějších omítek a dokončení antukového hřiště pro odbíjenou – vše se snahou, aby sokolovna byla důstojným stánkem bzenecké tělovýchovy a mohla co nejlépe plnit své poslání, pro které s takovou láskou a obětavostí byla zbudována.

U příležitosti 90. výročí svého založení zve T.J. Sokol do svých řad a tělocvičen všechny, jimž jde o zdravého ducha ve zdravém těle.

Jan Štefánek