40 let pod vysokou sítí

Uvedená publikace měla být vydána ke 40. výročí organizované odbíjené ve Bzenci a ke 100. výročí založení zdejší tělovýchovy.

Bzenecká odbíjená v letech 1964 - 1981

Josef Ženata

Zájem o volejbal ve Bzenci neupadá! Chyběl jen pracovník, který by se ujal organizačních záležitostí. V čase teplých dnů se scházela bzenecká mládež na bývalém sokolském hřišti a zde hrála volejbal. Nejednou se stalo, že ten, kdo přišel později, neměl již na hrací ploše místo a netrpělivě čekal, až někdo odejde domů, aby si také zahrál. A tak se vlastně připravovala živná půda pro obnovu mužské závodní odbíjené. Největší zásluhu na tomto úspěchu mají František Tomeček st., Vojtěch Michálek a Karel Heindl, který se ujal důležité funkce — organizačního pracovníka. Po pětileté odmlce se v roce 1964 ve Bzenci opět hrála přátelská utkání mužů s okolními družstvy.

A kdo hrál? Byli to: Kaštalán Milan, Hobza Jaroslav, Heindl Karel, Pavliska Petr, Ostrézi Radek, Kučera Jiří, Kučera Igor, Tomeček František, Tomeček Alexandr, Tomeček Stanislav, Králík Miroslav, Michálek Vojtěch, Fuchs Kamil, Stoček Lud'a, Doupovec Stanislav, Blatecký Jiří, Fortelný František a Tuček Zdeněk.

Družstvo mužů z roku 1969 Zleva: vedoucí družstva Tomeček František, Heindl Karel, Králík Miroslav, Fuchs Jiří, Kučera Jiří, Ptáček Drahomír, v podřepu: Tomeček Alexandr, Doupovec Stanislav, Kučera Igor.

Příznivé výsledky z přátelských zápasů byly důvodem, že družstvo mužů bylo v roce 1965 přihlášeno do okresního přeboru II. třídy, kde z osmi družstev skončilo na třetím místě. Už v příštím roce 1966 naši muži tuto soutěž vyhráli a postoupili do okresního přeboru I. třídy. Ani tuto soutěž však dlouho nehráli, protože hned následující sezonu 1967 se stali okresními přeborníky a postoupili do krajského přeboru II. třídy, v níž si, jako nováček, vedli velmi úspěšně a v roce 1967 se umístili na 4. místě. A hned v příštím roce 1969, jak již to bývá pravidlem, tuto třídu vyhráli a dostali se mezi krajskou volejbalovou špičku — krajský přebor I. třídy. V roce 1970 se tedy hrála ve Bzenci nejvyšší krajská soutěž za účasti 14 družstev. V této třídě se však ukázalo, že samostatné nadšení nestačí a že rutina starších hráčů mnohdy vítězí nad bojovností mládí. Naše družstvo skončilo na 10. místě, což mělo za následek sestup do krajského přeboru II. třídy. V roce 1971 jsme však opět vyhráli svoji skupinu a vrátili jsme se mezi krajskou mužskou elitu. V roce 1972 vedli naši muži dlouho krajský přebor I. třídy a teprve až po nešťastné prohře ve Znojmě s Rudou hvězdou 2:3, došlo ke zlomu a nakonec skončili z 18 družstev na pěkném pátém místě.

Mirek Králík na smeči v utkání proti Sokolu Šlapanice v roce 1970. Vpravo Ptáček a s číslem 3 z.m.s bývalý československý representant a trenér Zbrojovky Brna národního družstva Karel Láznička.

Družstvo z roku 1972 Zleva: vedoucí družstva Karel Heindl, Fuchs Jiří, Králík Miroslav, Krakovič Vladimír, Tůma Milan, Hromek Petr, v podřepu: Tomeček Stanislav, Ptáček Drahomír, Tomeček Alexandr.

V důsledků administrativních reorganizací v roce 1973 hraje krajský přebor I. třídy již jen 16 družstev a celá polovina družstev sestoupila do krajského přeboru II. třídy. Naši muži skončili na 9. místě (první sestupové místo) jen o dva sety na 8. místě Staré Město, které se v soutěži udrželo. S odstupem času je možno říci, že v letech 1972-74 naši muži pod vedením Karla Heindla hráli nejlepší volejbal od roku 1964 až do dnešní doby. V tomto období hráli tito hráči: Fuchs Jiří, Králík Miroslav, Krakovič Vladimír, Tůma Milan, Hromek Petr, Tomeček Stanislav, Tomeček Alexandr, Ptáček Drahomír Kučera Jiří, Leitgeb Karel, Pšenčík Miloš, Cink Petr, Peringer Milan. V roce 1974 jsme v krajském přeboru II. třídy opět zvítězili a postoupili do první třídy. Znovu ale dochází k další reorganizaci soutěží. U mužů se přechází na systém jaro - podzim, podzim - jaro. V této době zároveň dochází k velké výměně hráčů. Někteří ukončili studium na vysokých školách, odešli na vojnu a za zaměstnáním. Tím byli pro naši odbíjenou natrvalo ztracení. Na jejich místa přicházeli postupem času mladí hráči z dorostu.

Družstvo z roku 1973. Horní řada zleva: Karel Heindl, Králík Miroslav, Tůma Milan, Cink Petr, Leitgeb Karel, Fuchs Jiří, Hromek Petr. Spodní řada: Pšenčík Miloš, Tomeček Alexandr, Krakovič Vladimír, Ptáček Drahomír.

Úspěšná éra žákovské a dorostenecké odbíjené

Nejmladší chlapci začínali v roce 1971 pod vedením Josefa Ženaty vlastně jako žáci. Pilně trénovali a hráli okresní soutěž SHMP žáků bez podstatných úspěchů. V roce 1972 však již suveréně vyhráli okresní kolo SHMP žáků, okresní kolo dorostu a startovali také jako žáci v okresním kole mužů jako Bzenec B. Větší počet odehraných zápasů měl v roce 1973 vliv na slušné umístění v krajském přeboru dorostenců, kde jako nováček skončili na 4. místě. V následujícím roce (1974) se stali krajskými přeborníky s náskokem tří bodů před Zbrojovkou Brno B a postoupili do II. národní ligy. O tento postup se zasloužili tito hráči: Höhn Jiří, Kunc Miroslav, Ševčík Karel, Michálek Petr, Fiamoli Dušan, Lejsal Karel, Jakša Stanislav, Hladík Jiří, Bártek Josef, Tomeček František, Holub Jaroslav, Ebringer Jan, Šťastný Zdeněk, a trenér Ženata Josef.

Družstvo dorostenců — účastník II. ligy 1974. Zleva: vedoucí a trenér Ženata Josef, Höhn Jiří, Bártek Josef, Fiamoli Dušan, Tomeček František, Ebringer Jan, Kunc Miroslav, Jakša Stanislav. V dřepu: Michálek Petr, Hladík Jiří, Lejsal Karel, Ševčík Karel, Holub Jaroslav.

Jako nováčci si nevedli špatně. Usadili se na špici hned za vedoucí Jiskrou Staré Město. Dlouho byl postup do nejvyšší dorostenecké soutěže — I. ligy (postupovali první dva) reálný. Teprve prohra v Bojkovicích 2:3 (nehrál Karel Lejsal, který musel pomoci fotbalistům v boji o okresní body) a prohra s Jihlavou nás odsunula na třetí místo. V druhé dorostenecké lize jsme zůstali ještě dvě další sezony. V této době vedl družstvo místo Josefa Ženaty, který se ze zdravotních důvodů vzdal trenérské práce, trenér II. třídy Karel Heindl.

A opět došlo k administrativnímu zásahu — dorostenecké druhé ligy byly zrušeny z důvodů zvýšení výkonnosti v soutěžích. Následek tohoto reorganizačního zásahu v roce 1977 byl pro bzenecký volejbal smutný — družstvo dorostenců bylo rozpuštěno a nové družstvo vzniklo až v roce 1980. Úspěchy dorostenců přilákaly nové zájemce z řad bzeneckých žáků. V roce 1973 vzniklo družstvo žáků, jehož vedení se ujal hráč Miroslav Králík, později ho vystřídala Jarmila Tomečková - Holubová. Družstvo žáků soutěžilo v jedné skupině krajského přeboru a postup do finále byl nad jejich síly.

Výměna hráčské generace u mužů měla v roce 1975 - 76 vliv na umístění v krajském přeboru. Skončili jsme na posledním místě a sestoupili do krajského přeboru druhé třídy, kde se hrálo se střídavými úspěchy až do napsaní těchto řádků v roce 1981. V čem hledat hlavní příčinu? Zejména v tom, že nejtalentovanější dorostenci, kteří měli nahradit končící muže, skončili z různých důvodů již ve 20. až 21. letech s aktivním volejbalem, místo, aby pomohli družstvu mužů dostat se opět mezi krajskou elitu. Proto bylo potřeba začít znovu od začátku, aby bzenecká odbíjená neskončila činnost pro nedostatek hráčů. V roce 1977 přišel z vojny Ivo Fuchs a spolu s Josefem ženatou kolem sebe shromáždili početnou skupinu chlapců 11-12 letých a začali s volejbalovými základy. Většina jich vytrvala a počet se ustálil na 19. Byli to: Goliáš Jiří, Čmelík Martin a Tomáš, Valko Roman, Pavlíček Tibor, Ostrézi Vlastimil, Ondrůšek Miroslav, Hájek Ivan a Roman, Kunc Petr, Janík Miroslav, Ebringer Pavel, Absolon Radek, Hladký Pavel, Mikl František, Sova Petr, Sova Pavel, Nejezchleba Miroslav, Kučera Petr, Adamec Jiří. Jejich mládí a zejména nedostatek fyzických sil byl v boji s 15 letými chlapci velký hendikep, a tak v sezoně 1977-78 skončili na 13. místě krajského přeboru žáků. Chlapci však vydrželi v tréninkovém úsilí a již následující sezónu skončili ve finále krajského přeboru na pěkném 5. místě. V sezóně 1979-80 jejich výkonnost ještě vrostla a v některých zápasech "šlapali silně na paty" bezkonkurenční Zbrojovce Brno.

Družstvo žáků z roku 1979 Zleva: vedoucí a trenér Ženata Josef, Ondrůšek Miroslav, Goliáš Jiří, Hladký Pavel, Nejezchleba Miroslav, Sova Petr, Valko Roman, Kučera Petr, Hájek Ivan, Ebringer Pavel, trenér Fuchs Ivo. Klečící: Hájek Roman, Čmelík Tomáš, Ostrézi Vlastimil, Čmelík Martin, Janík Miroslav, Absolón Radek, Kunc Petr, Mikl František, Sova Pavel.

V jarní části však družstvo provázela smůla — jeden z hráčů základní šestky onemocněl infekční žloutenkou a celý rok se muselo družstvo obejít bez něho. Chlapci bojovali dál a ve finále se umístili na 3. místě. Protože polovina družstva ukončila pro věkovou hranici soutěž žáků, bylo založeno družstvo dorostenců. Všichni žáci a dorostenci však trénovali v sezóně 1980-81 společně. Dorostenci hráli krajský přebor II. třídy a žáci krajský přebor. Výkonnost žáků byla dobrá a trenéři si chtěli provést konfrontaci se špičkovými družstvy ČSSR. Na podzim 1980 jsme se přihlásili na turnaj časopisu "Sedmička pionýrů" v Praze. Ve finále jsme ze 24 družstev obsadili pěkné 8. místo. Zde jsme se dozvěděli o zimní soutěži "O pohár Únorového vítězství", který byl pořádán ve formě čtyř turnajů pro tréninková střediska mládeže a vybraná družstva ČSR. Byli jsme vybráni společně s těmito družstvy: Vítkovice, VŠ Praha, Zbrojovka Brno, Univerzita Olomouc, Chemička Ústí, Náchod, České Budějovice, Liberec, Dukla Praha, RH Praha a další. Hned v prvním turnaji jsme se postarali o překvapení — porazili jsme Chemičku Ústí nad Labem. Po třetím turnaji již soutěžilo jen deset nejlepších družstev z třiceti a my jsme byli mezi nimi. V celkovém hodnocení jsme skončili na 9. místě, jako první družstvo, které nebylo zařazeno do tréninkového střediska mládeže. Všechno toto úsilí bylo podřízeno jenom jednomu cíli. Vyrovnat se Zbrojovce Brno, v mistrovské soutěži ji porazit a probojovat se do přeboru ČSSR žáků, kam postupoval jen jeden zástupce kraje. Tento záměr nám bohužel nevyšel. Při konečném bilancování krajského přeboru žáků jsme dosáhli nejlepšího umístění — 2. místo. V této sezóně soutěžilo i B družstvo žáků, které vedl Ing. Rudolf Černoch a které skončilo na 8. místě z 12 účastníků. V sezóně 1980-81 jsme také obsadili krajský přebor mladších dorostenců, který byl hrán turnajovou formou. I zde jsme dobře obstáli. Skončili jsme na 2. místě za Teslou Brno, která postoupila do přeboru ČSR. Tyto úspěchy byly o to cennější, že mladí hráči nejenom sportovali, ale i velmi aktivně (dá se říct, že největším dílem) se podíleli na budování volejbalového areálu v zámeckém parku. V roce 1978 se začalo s terénními úpravami a v srpnu 1979 se zde již na třech nových hřištích konal 1. ročník turnaje žáků na počest SNP. Na jaře 1980 jsme začali ve spolupráci s MNV budovat i šatny se sociálním zařízením. Díky pomoci celé řady brigádníků a zejména manželů Dobešových byly šatny v srpnu 1981, v předvečer 3. ročníku turnajů žáků, slavnostně otevřeny. Hodnota prozatím vybudovaného díla byla půl milionu Kč. Na nový volejbalový stánek se již netrpělivě čekalo. Družstev bylo hodně a jedno hřiště u sokolovny již nestačilo. Navíc v roce 1979 došlo pod vedením Jarmily Tomečkové k založení družstva žen, které hrály okresní přebor a na nováčka si vedly dobře. O třetí místo se zasloužily tyto hráčky: Vráblíková Marie, Vozáková Zlata, Suchovská Dana, Suchovská Erika, Rolníková Marie, Goliášová Marcela, Hrušková Jarmila, Kuchařová Blanka, Mikesková Marie, Bártková Eva, Mondeková Marie a Kuncová Ludmila.

I zde však bylo nutno mít zálohu. Bylo založeno družstvo žaček. Trenérkou se stala profesorka SPŠK Dana Urbanová, která však po roční činnosti s trenérskou prací skončila a družstva se ujala Jarmila Tomečková. Žačky soutěžily v okresním kole SHMP a v roce 1981 získaly bronzové medaile za 3. místo. Byly to tyto hráčky: Suchovská Erika, Strážnická Beata, Žádníková Jana, Valíková Jana, Rychmanová Milada, Manová Hana, Ličeníková Jana, Hanáková Marcela, Mociková Irena.

Ženy (převážně dorosteneckého věku) v sezoně 1981 skončily v okresním přeboru na 3. místě. Naše sportovní činnost byla závislá na finanční podpoře bzeneckých závodů. V první řadě n.p. Desta, s kterým náš oddíl nejvíce spolupracoval, dále OPP Hodonín se sídlem ve Bzenci, n.p. Sloko, Moravské vinařské závody, v.d. Trud, n.p. Kovo, dohlížecí výbor s.d. Jednoty, JZD Svornost, Společný zemědělský podnik — Agropodnik — společný zemědělský podnik Hodonín závod 03 Bzenec a Řempo.

Vzpomínka na první údobí dorostenecké odbíjené ve Bzenci.

Ing. Vojtěch Michálek

První otázka, kterou jsem si položil při realizaci mého slibu — napsat pár řádků o vzniku dorostenecké odbíjené ve Bzenci v letech 1946-49, zněla: "A jak to tehdy vlastně začalo?"

Protože s počtem let rovnoběžně přibývá i sklerózy, bylo nutno vyhrabat na světlo denní důkazy v podobě fotografií a pomoci šedé kůře mozkové při vzpomínání. Jako malí kluci jsme měli velké štěstí v tom, že jsme od žákovských roků prošli tvrdou tělovýchovnou průpravou, o kterou se nám příkladně staral zanícený cvičitel a vzácný člověk — Václav Vyžďura. Na jeho základech všestranné tělesné přípravy jsme začali, coby žáci kyjovského gymnasia pod vedením profesora Tondy Novotného, mimochodem taky vášnivého tělocvikáře, soustavně s tréninky odbíjené a to jak ve škole, tak prakticky denně na bývalém bzeneckém sokolském hřišti. Malá fotografie z roku 1949 je důkazem, že družstvo kyjovského gymnasia, které zvítězilo nad gymnasiem ze Skalice, tvořilo šest hráčů ze Bzence, k nimž se pravidelně přidával Mirek Gazda-Uryč. Vrcholem našeho dorosteneckého dění byly přebory Moravy, které se konaly v roce 1949 ve Vítkovicích za účasti 12. nejlepších celků, a naše družstvo se probojovalo mezi nejlepších šest. Bzenecký dorost tehdy hrával v sestavě: Vojta Michálek — kapitán (protože byl nejstarší), Roman Frühauf, Slávek Tilhon, Miloš Běhal, Aťa Tlustoš, Zdeněk Tuček, Jaroš Macháček a Zdeněk Michálek. V té době jsme poprvé hráli na hřišti u sokolovny v Kyjově mezinárodní utkání s družstvem řeckých partyzánů, kteří u nás žili jako emigranti ve Svatobořicích. U nás ve Bzenci jsme měli velké štěstí v tom, že nám radou i příkladem pomáhali naši starší kamarádi především Milan Fabrici, Mirek Šafařík a Fanoš Tomeček, s nimiž jsme po "zestárnutí" vytvořili družstvo mužů, které v padesátých letech zahájilo slavnou kapitolu bzeneckého volejbalu. Tak si vlastně mohu odpovědět na úvodní otázku. Začátek dobrých výsledků ve sportu, a nejen v něm, je dobrá parta, kolektiv obětavých a pro věc zanícených lidí, kteří jsou ochotni obětovat kus osobního pohodlí pro společný zájem. Stálo to za to!

Ženská odbíjená ve Bzenci 1950-1960

Emilie Zemánková-Michalská

Organizovaná ženská závodní odbíjená vznikla ve Bzenci v roce 1950 v oddíle odbíjené T.J. Sokol, který v této době měl zásluhou družstva mužů už dobré postavení. Jednoho dne se na hřišti sešla děvčata, dosud volejbal hrající jen příležitostně a domluvila se na hraní odbíjené soutěžně. Od slova nebylo daleko k činu. Společně se staršími hráčkami se vytvořilo první družstvo ženské odbíjené, u jehož zrodu byly: Řehánková Marie, Vyoralová Marie, Michalská Emilie, Repíková Marie, Vašíková Marie, Komárková Věra a Dostálková Marie.

První družstvo odbíjené ve Bzenci v T.J. Sokol v letech 1950-53. Zleva: Vašíková Marie, Komárková Věra, Dostálková Marie, Vyoralová Marie. V podřepu: Řehánková Marie, Michalská Emilie a Repíková Marie.

Výhodou začínajícího družstva žen byla možnost společného tréninku s muži a sledování jejich utkání. Proto se velmi brzy dostal na dobrou úroveň. Další výhodou technického růstu byla možnost často hrát proti studentkám zdejší konzervárenské školy, v níž byla odbíjená v té době velmi populárním sportem. A jak šel čas, stále víc jsme se přibližovaly k úrovni nejlepších sokolských družstev: Uherskému Hradišti, Kyjovu a Hodonínu, kde ženská odbíjená měla již dlouholetou tradici. O prvenství veselského okresu jsme pravidelně soutěžily se Strážnicí.

Družstvo žen TJ Slavia Bzenec z roku 1955 po vybojování postupu do krajského přeboru. Zleva: Hubáčková Božena, Dostálková Marie, Michalská Emilie. V podřepu: Fridrichová Jarmila, Jurečková Libuše, Fuchsová Anna.

V roce 1953 jsme přešly do oddílu odbíjené v nově utvořené TJ Slavia střední průmyslové školy konzervárenské, kde společně se studentkami této školy jsme měly po všech stránkách dobré podmínky pro další rozvoj ženské odbíjené. Náš kolektiv se rozšířil o tyto hráčky — studentky SPŠK: Hubáčková Božena, Vlčková Hedvika, Kouřilová Anna, Léblová Dana, Wébrová Jiřina, Turecká Ludmila, Fridrichová Jarmila, Dostálková Marie, Fuchsová Anna, Chorzemská Vladimíra a Lekavá Josefa. A tak dvě družstva hrála okresní přebor, pak družstvo A postoupilo do krajského přeboru.

Od roku 1955 jsme již stabilně hrály krajský přebor gottwaldovského kraje v tomto složení: studentky SPŠK: Hubáčková, Dostálková, Fridrichová, Fuchsová a Bzenčanky: Michalská, Jurečková, Repíková, Vašíková, Řehánková a Komárková. Po reorganizaci a zrušení TJ Slavia jsme přešly do TJ Slavoj Bzenec, kde jsme pokračovaly v úspěšně započaté činnosti v krajském přeboru. V družstvu zůstaly již jen dvě studentky SPŠK: Dostálková a Fuchsová, ale přesto naše výkonnost se lepšila a od roku 1956 jsme patřily již k nejlepším ženským družstvům krajského přeboru a téměř pravidelně se umísťovaly do třetího místa.

Vyvrcholením úspěšného údobí bzenecké ženské odbíjené bylo první mezinárodní utkání proti ženám Sokola Vídeň, které se uskutečnilo v roce 1957 a v jehož společném trojutkáními se utkaly s ženami Jiskry Kyjov na hřišti v Kyjově. O navazování těchto přátelských kontaktů s vídeňskými Čechy se zasloužila Marie Řehánková, která patřila k našemu kolektivu, který dále tvořily: Emilie Michalská -Zelenková, Marie Repíková - Goliášová, Libuše Jurečková - Nejezchlebová, Marie Vašíková - Ostrézi, Věra Komárková, Jarmila Bičová - Zábranská a studentka SPŠK Josefa Lekavá. Naše družstvo hrálo stále ve stejném složení krajský přebor až do roku 1960, kdy skončila téměř společně s muži jeho desetiletá úspěšná činnost v tomto krásném sportu, který byl součástí našeho společného mládí.

Společně s družstvem žen Sokola Vídeň v roce 1957 v Kyjově. Zleva hráčky Slavoje Bzenec: Michalská Emilie č. 8, Nejezchlebová Libuše č. 5, Lekavá Josefa č. 3. V podřepu: Repíková Marie č. 4, Komárková Věra č. 1, Řehánková Marie č. 7.

Odbíjená ve stínu bzeneckých lip

Vlastimil Tlustoš — obchodní náměstek n.p. ZVS Moravia Šternberk

Moje vzpomínky se váží k městu Bzenci hlavně proto, že jsem zde prožil nejkrásnější léta mládí a poznal velmi dobré vychovatele a přátele. V letech 1946-48 jsem ve Bzenci začínal první volejbalové kroky pod vedením vynikajícího všestranného sportovce, cvičitele a nám všem dobrého kamaráda, později profesora tělesné výchovy, Milana Fabriciho. Tehdy jsem ještě netušil, že volejbal zůstane mým sportem číslo jedna a mojí zálibou až do dnešní doby. Jako mladý chlapec jsem totiž začínal ještě v období válečných let jako benjamínek a později žák i dorostenec oddílu kopané ve Slovanu Bzenec. Kopané jsem zůstal věrný i po roce 1945, k čemuž přispěla i ta skutečnost, že na gymnasiu v Kyjově jsme měli dobrou partu a pod vedením velmi dobrého tělocvikáře prof. Antonína Novotného se naše družstvo kopané umisťovalo soustavně na předních místech v soutěžích škol III. stupně v rámci Moravy. Je samozřejmé, že v tomto období jsem "pokukoval" i po volejbalu a v letech 1942-43 jsem jako 12 letý pravidelné navštěvoval hřiště v překrásném bzeneckém zámeckém parku, kde ve stínu prastarých lip se hrávala tehdy vynikající odbíjená. Dodnes si pamatuji na všestranně skvělého hráče, tvrdého smečaře Helera s jeho vysokým a těžko zpracovatelným servisem do výšky kaštanů lemujících hřiště. Vzpomínám na výborné smečaře dlouhána Žerávka, Dvořáka, Fantu, Smištíka a vynikajícího nahrávače a pólaře Fabriciho. Na ligové boje těchto hráčů s předními družstvy Moravy se nedá zapomenout. Zvláště dramatické utkání s Baťou Zlín bylo mým největším zážitkem a již tenkrát jsem toužil hrát jednou volejbal tak, jako tito hráči. A že se mi tento dětský sen v pozdějších letech splnil, za to vděčím bzenecké odbíjené.

V prvních poválečných letech jsem také navštěvoval společně se spolužáky ze školy Jarošem Macháčkem, Milošem Běhalem, Romanem Frühaufem, Vojtou Michálkem, Zdeňkem Tučkem, Slávkem Tilhonem a společně s dalšími kamarády cvičení v místním Sokole, pod vedením známého a velmi obětavého sokolského náčelníka Václava Vyžďury a získal tak všestrannost a sílu. V zájmových kroužcích po skončení vyučování na gymnasiu v Kyjově jsem se orientoval i na další sporty jakými byla atletika a košíková. Zlom v mém sportovním vývoji nastal v letech 1946-47, kdy se pod vedením Milana Fabriciho vytvořilo již se jmenovanými spolužáky velmi kvalitní volejbalové družstvo dorostenců bzeneckého Sokola, a brzy jsme dosahovali mimořádně dobrých výsledků tehdejšího kraje. Řáda z nás se stala brzy i členy družstva mužů, což umožnilo i můj hráčský růst mezi takovými dobrými hráči, jakými byl výborný smečař Mirek Šafařík, Milan Fabrici, Fanouš a Standa Tomečkovi, Nováček a další. V letech 1950-51 jsem se dostal do juniorského reprezentačního výběru gottwaldovského kraje, spolu se Stolaříkem a Šašinkou z Bojkovic, kteří o několik let později byli hráči československého národního družstva.

Obzvláště krásné vzpomínky mám na naši společnou cestu s Milanem Fabricim na kolách do Žiliny v roce 1951 na mistrovství republiky v odbíjené. Přijel za námi další hráč našeho družstva Mirek Šafařík na motorce, a tak jsme společně celý týden měli možnost sledovat urputné boje o titul mistra republiky. Vidět na vlastní oči naše nejlepší hráče a budoucí mistry světa: Tesaře, Josefa a Karla Brože, Lázničku a další. To byl nejenom velký zážitek, ale zároveň ta nejlepší škola odbíjené. Společně s dalšími hráči našeho družstva jsme opět po roce sledovali další mistrovství v Kroměříži. Chtěl jsem využít sportovních předpokladů a jít studovat tehdejší Institut tělesné výchovy v Nymburku. Úmrtí matky však změnilo moje záměry a na podzim jsem nastoupil vojenskou presenční službu. Nikdy bych nevěřil, že v průběhu vojenské presenční služby se dostanu ke svému oblíbené sportu a hned v prvních dnech jsem se setkal s řadou velmi kvalitních volejbalistů a stal se členem družstva Dukly Martin, která hrála v II. slovenské lize. Po ukončení vojenské služby jsem přešel se svým spoluhráčem z Dukly Martin do Šternberka a nastoupil jsem do zaměstnání v n.p. Moravia Šternberk. Současně jsem ohlásil přestup do Slavie Olomouc a hrál až do roku 1962 převážně v II. lize s výjimkou let 1960-62, kdy jsme hráli v nejvyšší československé soutěži v I. lize za účasti nejlepších družstev ČSSR: Dukla Praha, RH Praha, Zbrojovka Brno, RH Bratislava, Slavia Bratislava a další. V těchto letech jsem dosáhl vrcholu v mojí volejbalové kariéře a od roku 1963 až do roku 1967 jsem hrával v družstvu TJ Šternberk ještě v II. lize. Ve svých padesáti letech jsem stále aktivně hrál přebor olomouckého okresu I. třídy se svými bývalými hráči II. ligy a po dobu 12 let vedu jako trenér II. třídy volejbalový dorost oddílu, který se soustavně umisťuje na špici Severomoravského kraje. Hodně jsem toho o sobě napovídal a to proto, že chci, aby moje vzpomínky na sport byly pobídkou pro mladé bzenecké hráče volejbalu jak zápalem do hry, tak i přístupem k tréninku, aby tradice bzenecké odbíjené je vedla ještě k větším úspěchům, než tomu bylo v minulosti. Naše volejbalová generace byla na hřišti denně a na výkonech to bylo znát, i když jsme k tomu ani zdaleka neměli takové materiální podmínky jaké má dnešní bzenecká mládež v překrásném volejbalovém areálu bzeneckého zámeckého parku. Svým hráčům z dorostu vštěpuji tyto vlastnosti a jsem rád, když dostávám k svátkům a z různých zájezdů pozdravy bývalých dorostenců, neboť to považuji současně jako poděkování za dobrou moji práci. Závěrem bych chtěl poděkovat bzeneckým funkcionářům, trenérům, vychovatelům, všem bývalým spoluhráčům za velmi pěkné a kamarádské vztahy v období mého působení ve Bzenci. Pokud jsem na někoho zapomněl se svou vzpomínkou, nebylo to ze záměru, ale především značným odstupem od roku 1952, kdy jsem zde ukončil svou sportovní činnost. Nemohl bych docílit těchto osobních úspěchů v mém oblíbeném sportu, kdybych nezískal v tomto malebném městě tak dobré sportovní základy, které jsem úspěšně dál rozvíjel. Proto také každoročně v období listopadových dní navštěvuji "moje" město a nikdy se nezapomenu zastavit na hřišti u Sokolovny a připomenout si chvíle sportovní činnosti ve Bzenci.

Bzenecké ženy pod volejbalovou sítí

Libuše Nejezchlebová, učitelka mateřské školy

Již dlouhá léta utekla od doby, kdy ve Bzenci hrávaly odbíjenou i ženy. Sešla se parta obětavých a zanícených žen, proto byl tento sport z řad bzeneckých dívek doplňován studentkami z konzervárenské školy. Ze Bzence to byla základní sestava s kapitánkou Milou Michalkovou - Zemánkovou, dále Věrka Komárková, Marie Repíková - Goliášová, Libuše Jurečková - Nejezchlebová, Marie Vašíková - Ostrézi, Marie Řehánková, Marie Dostálová - Vráblíková, Jarka Bičová - Zahranská.

S odstupem času po 25 letech, když vzpomínám na začátky této naší sportovní činnosti, neubráním se dojmu, že to byla v prvé řadě láska ke sportu, zdravá touha po pohybu, zahrát si, vyhrávat i prohrávat. Co to bylo o sobotách a nedělích časného vstávání a zajíždění do blízkého i vzdáleného okolí na zápasy a turnaje: Hodonín, Kyjov, Hradiště, Gottwaldov, Bojkovice, Slavičín, Břeclav, Hulín a Přerov. Trenéra družstvo zpočátku nemělo, ale později se nás ujal prof. Milan Fabrici, pod jehož vedením a pravidelnou přípravou se zlepšila technika hry, i celková naše úroveň, což se také projevovalo na pěkných výsledcích. Tréninky i domácí utkání se odehrály na starém sokolském hřišti, jehož úpravu a všechny s tím spojené úkony jsme si prováděly samy. Také i dresy jsme si ušily po večerech doma. A tak několik let ve Bzenci se pravidelně scházela skupina žen k provozování tohoto krásného sportu, jehož vyvrcholením byl i mezinárodní turnaj v Kyjově za účasti vídeňských volejbalistek, v němž nám vítězství uniklo jen o vlásek. V našich řadách byly dobré hráčky, a to jak v poli, tak i na síti, o čemž svědčí naše umístění na předním místě nejen v krajském přeboru, ale i na mnoha turnajích.

Na pěkné chvíle nám zůstaly jen pěkné vzpomínky prožité společně na hřišti v dobrém a přátelském kolektivu. Máme však radost z toho, že naše děti našly ve Bzenci obětavé trenéry a učitele Josefa Ženatu a Ivo Fuchse, kteří tomuto sportu věnují veškerý volný čas a snaží se z naší mládeže vychovat dobré sportovce. Že se jim to daří, o tom svědčí velmi dobré výsledky v krajském přeboru i mnoha turnajích.

Tradice bzenecké odbíjené má dobré pokračovatele a tím i předpoklad, že odbíjená ve Bzenci bude vždy na dobré úrovni.

Setkání po letech /setkání generací/

Karel Heindl

V průběhu herního období v roce 1979, to je dva roky před připravovaným výročím 40 let trvání odbíjené ve Bzenci, jsme se na oddílové schůzi rozhodli, že zorganizujeme rozsáhlou sportovní akci, kterou jsem nazvali "Setkání po letech." Setkání generací, hráčů hrajících za Bzenec od roku 1964. Návrh i nápad nás všechny zaujal a zahájili jsme první přípravné akce. Termín setkání jsme zvolili na sobotu 11. 8. 1979, kdy se v našem městě pořádají tradiční vinařské slavnosti a předpokládali jsme tedy, že účast všech hráčů bude co největší. Dle adresáře byly pak pozvánky rozeslány všem členům oddílu jak dosud aktivním, tak i těm, kteří tento krásný sport provozují již jenom doplňkově a rekreačně. Pozvánky, které na tuto sportovní akci připravil a zhotovil věrný příznivec bzenecké odbíjené Ivan Šimík, měly velmi pěknou úroveň a nepostrádaly vtip ani tradici. Když nastal ten významný den, bylo hřiště u Sokolovny slavnostně upraveno a připraveno přivítat první hráče, funkcionáře a ostatní návštěvníky. A přišli opravdu všichni — všichni ti, kteří prožili nezapomenutelné chvíle v kamarádských kolektivech, kde také dosáhli velmi pěkných sportovních úspěchů. Když byly ukončeny zahajovací a přivítací formality, bylo vytvořeno (sestaveno) 5 družstev, která mezi sebou sehrála vyrovnané a velmi bojovné zápasy. Tak bojovala mezi sebou družstva „zelenáčů“, „vysloužilců“ i „staré gardy!

A všichni odváděli na hřišti ten nejlepší výkon. Po úporných a hlavně vyčerpávajících zápasech se všichni shromáždili ve společenské místnosti, aby zhodnotili celou sportovní akci a také společně zavzpomínali na sportovní zážitky. Na závěr byly všem účastníkům setkání předány velmi pěkně vypracované plakety, které zhotovil náš bývalý hráč Jiří Fuchs. Kromě plaket si všichni účastníci setkání odnesli hezké vzpomínky plné dojmů s přáním dalšího brzkého setkání.

Hráli v dresu bzenecké odbíjené v letech 1941-1981

Muži:

1941-44 Slovan: zakladatel Žerávek Jaroslav, Vašíček Alois, Fabrici Milan, Franta Josef, Černín Rudolf, Novosad Oldřich, Keller Zdeněk, Mach Eduard, Váňa Jan, Dvořák Antonín, Smištík Viktor, Kozina Miroslav, Tomeček Stanislav, Novotný Jiří, Jéž František, Fic František a na turnajích 1942-43 hostoval Kozák Josef z Walesu Praha.

1946-52 Sokol: Černín Rudolf, Novosad Oldřich, Fabrici Milan, Šafařík Miroslav, Tomeček Stanislav, Nováček Jan, Tomeček František, Běhal Miloš, Frühauf Roman, Macháček Jaroslav, Michálek Vojtěch, Michálek Zdeněk, Tlustoš Vlastimil, Prachman Lubomír, Tilhon Jaroslav, Tuček Zdeněk, Bosák Josef, Uryč Miroslav, Šeděnka Milan, Marek Milan, Cimala Jiří, Macháček Dušan, Somr František.

1953-55 Slavia: Šafařík Miroslav, Fabrici Milan, Tomeček František, Běhal Miloš, Frühauf Roman, Macháček Jaroslav, Michálek Vojtěch, Michálek Zdeněk, Tuček Zdeněk, Hlobil Zdeněk, Koller Jan, Požárek Milan, Zdražil Antonín, Jelínek Jiří, Viktorín Josef, Lednický Ladislav, Ingr Ivo, Hysek Milan, Šulc Josef, Wágner Ludvík, Lejsek Tomáš, Tichý Pavel, Huneš Vladimír, Trojek Bedřich, Dubský Petr, Kotas Milan, Zavrtálek Milan.

1956-59 Slavoj: Fabrici Milan, Tomeček František, Běhal Miloš, Frühauf Roman, Macháček Jaroslav, Michálek Vojtěch, Michálek Zdeněk, Hlobil Zdeněk, Požárek Milan, Koller Jan, Čanaky Ján.

Ženy:

1950-52 Sokol: Řehánková Marie, Michalská Emilie, Repíková Marie, Vašíková Marie, Vyoralová Marie, Komárková Věra, Dostálková Marie, Nejezchlebová Libuše.

1953-55 Slavia: Hubáčková Božena, Dostálková Marie, Fridrichová Jarmila, Fuchsová Anna, Řehánková Marie, Michalská Emilie, Repíková Marie, Vašíková Marie, Nejezchlebová Libuše, Komárková Věra, Vlčková Hedvika, Léblová Dana, Webrová Jiřina, Turecká Ludmila, Kuřilová Anna, Chorzemská Vladislava, Lekavá Josefa.

1956-60 Slavoj: Řehánková Marie, Michalská Emilie, Repíková Marie, Nejezchlebová Libuše, Vašíková Marie, Komárková Věra, Dostálková Marie, Fuchsová Anna, Lekavá Josefa, Bičová Jaroslava.

Od roku 1964

Muži — dle jednotlivých ročníků, startující za TJ Bzenec, oddíl odbíjené

1964: Kaštalán Milan, Němec Milan, Hobza Jaroslav, Heindl Karel, Pavliska Petr, Ostrézi Radoslav, Kučera Jiří, Kučera Igor, Tomeček Alexander, Tomeček Stanislav, Králík Miroslav, Fuchs Kamil, Stoček Ludvík, Doupovec Stanislav, Fortelný Zdeněk, Tomeček František, Michálek Vojtěch, Blatecký Jiří.

1965-66: Heindl Karel, Kaštalán Milan, Tomeček Alexander, Tomeček Stanislav, Králík Miroslav, Doupovec Stanislav, Kučera Jiří, Kučera Igor, Pavliska Petr, Blatecký Jiří, Tomeček František, Šmíd Josef, Fuchs Jiří, Ptáček Drahomír, Doupovec Stanislav.

1967-68: Fuchs Jiří, Ptáček Drahomír, Doupovec Stanislav, Slezák Josef, Kučera Jiří, Kučera Igor, Tomeček Alexandr, Tomeček Stanislav, Heindl Karel, Králík Miroslav, tr. Tomeček František.

1969-70: Fuchs Jiří, Ptáček Drahomír, Doupovec Stanislav, Králík Miroslav, Vaněk Vojtěch, Hromek Petr, Krakovič Vladimír, Kučera Jiří, Kučera Igor, Tomeček Alexander, Tomeček Stanislav, tr. Heindl Karel.

1971-72: Fuchs Jiří, Králík Miroslav, Krakovič Vladimír, Tůma Milan, Hromek Petr, Tomeček Stanislav, Ptáček Drahomír, Kučera Jiří, Tomeček Alexander, tr. Heindl Karel.

1973-75: Fuchs Jiří, Králík Miroslav, Krakovič Vladimír, Hromek Petr, Tůma Milan, Tomeček Stanislav, Ptáček Drahomír, Tomeček Alexander, Cink Petr, Pšenčík Miloš, Leitgeb Karel, Peringer Milan, Jež Vladimír, Kuhn Luděk, Bundala Milan, Holib Jaroslav, Ševčík Karel, Doupovec Stanislav, Fuchs Ivo, tr. Heindl Karel a Ženata Josef.

1976-77: Králík Miroslav, Hromek Petr, Tomeček Stanislav, Leitgeb Karel, Krakovič Vladimír, Kuhn Luděk, Holub Jaroslav, Ševčík Karel, Lejsal Karel, Bártek Josef, Kunc Miroslav, Michálek Petr, Ebringer Jan, tr. Ženata Josef.

1978-79: Králík Miroslav, Peringer Milan, Fuchs Ivo, Ševčík Karel, Holub Jaroslav, Bártek Josef, Kunc Miroslav, Tomeček Stanislav, Tomeček František ml., Ebringer Jan ml., Hladík Jiří, Fiamoli Dušan, Machač Luboš.

1980-81: Fuchs Ivo, Kunc Miroslav, Peringer Milan, Ebringer Jan ml., Bártek Josef, Valštýn Dušan, Jakša Pavel, Králík Miroslav, Mikeska Josef, Ševčík Karel, Holub Jaroslav, Píštěk Metoděj, Machač Luboš, tr. Heindl Karel.

DOROST — startující za TJ Bzenec, oddíl odbíjené

1970-72: Höhn Jiří, Kunc Miroslav, Ševčík Karel, Michálek Petr, Fiamoli Dušan, Lejsal Karel, Jakša Stanislav, Bártek Josef, Tomeček František, Holub Jaroslav, Navrátil Stanislav, Říha Otto, Kvarda Josef, Ebringer Jan, trenér Ženata Josef.

1973-74: Höhn Jiří, Kunc Miroslav, Ševčík Karel, Michálek Petr, Fiamoli Dušan, Lejsal Karel, Jakša Stanislav, Hladík Jiří, Bártek Josef, Tomeček František, Holub Jaroslav, Navrátil Boris, Říha Otto, Kvarda Josef, Šťastný Zdeněk, Ebringer Jan, trenér Ženata Josef.

1975-77: Höhn Jiří, Kunc Miroslav, Michálek Petr, Hladík Jiří, Bártek Josef, Tomeček František, Zajíček Jiří, Snášel Zbyněk, Mikeska Josef, Hanák Ladislav, Píštěk Pavel, Kratochvíl Jiří, Benedik Ladislav, Lejsal Karel, Machač Luboš, Hadač Libor, trenér Ženata Josef a Heindl Karel.

Autoři použitých fotografií:

Milan Fabrici, František Jašek, Macháček Jaroslav, Matějíček Zdeněk, Ženata Josef, Solík Vlad., Fikar Karel, Sazma Antonín, Kunc Miroslav, Nejezchleba Miroslav a archiv oddílu odbíjené.